Občas se stane, že nějaká nahrávka zapadne, člověk na ní zapomene a nalezne ji až po delší době a případná recenze se pak titulem „aktuální“ stěží může chlubit (snad těch pár měsíců není takový hřích). Na druhou stranu, některá alba stojí za to oprášit i za těchto podmínek. Neváhám tvrdit, že prvotina seskupení SAINT DEAMON si jistou pozornost zaslouží. Původem jsou ze Švédska a Norska a bez skrupulí se hlásí k odkazu těch nejznámějších severských kapel hrajících melodický power/heavy. A přesto, že žánrově nevybočují ani o píď, jistou svěžest do sbírky podobně laděných kapel přinášejí. Nováčky na scéně nejsou, jde o další z kapel, která se seskládala odevšad, nahrála povedené album, rozjela se na turné a nyní jí čeká zkouška času. Jejich členy jsme mohli vidět/slyšet v HIGHLAND GLORY, DIONYSUS, RIDE THE SKY, SINNER a dalších kapelách, známější je pouze jméno bubeníka Ronny Milianowicze, který si zabubnoval na prvním albu HAMMERFALL, u SINERGY, PRIMAL FEAR a démon ví, kde ještě. Ten stojí i za vznikem celé kapely, kdy po sedmiletém působení v DYONYSUS se společně se čtyřstrunným kolegou rozhodl založit nový subjekt. Producentem alba byl Jens Bogren, který si již jisté renomé vydobyl a produkoval například poslední studiovku SYMPHONY X. Dost však bylo jmen, shrňme trochu pocitů z hudby samotné.

Ponurý, chladný obraz, který zdobí obal CD dobře vystihuje i atmosféru celé nahrávky. Loď pohupující se na mořské hladině s paprsky slunce, klestícími si cestu skrz mraky připomíná melodie, které se lehce linou do éteru, nevtírají se, ale vtahují posluchače do svého proudu. Tu zazáří výrazně chytlavým motivem, jindy se ospale kolébají, ale po většinu času je stále vítr v plachtách. Po pravdě řečeno, už dlouho se mi do rukou nedostala nahrávka tohoto žánru, kterou bych si pustil s chutí opakovaně víckrát po sobě. Lehkost a zároveň propracovanost materiálu jej staví nad běžný průměr. Výrazný zpěvák za mikrofonem má určitě lví podíl, stejně tak i sborové pasáže nejsou nijak křečovité, nenarušují chladivou atmosféru, která se prolíná každou písní. Kytara je slušná, místy servíruje i velmi povedená sóla, ale do nijak obtížných nebo experimentálních vod se nepouští. Kapele se daří ubránit schematičnosti a jednotvárnosti materiálu, i přesto, že se víceméně drží středního tempa, jejich materiál je poměrně proměnlivý a ne chudý na zajímavé momenty.

Závěrem mohu SAINT DEAMON jen doporučit. Neoplývají sice originalitou, ani nejsou experimentálně založení, na druhou stranu jejich písně se nesnaží prvoplánovitě zahryznout po kůži či se nějakým hloupým motivem vtěsnat do hlavy. Ke kvalitám nahrávky přispívá i dobrý zvuk a podařená studiová produkce.